Díra v zemi stále ještě není propastí Možná země jen zívá Propast přichází s lidskou bolestí S místem odkud nikdo se nedovolá V hloubce tma se houpá jako tráva pod vodou Zdola prsty v nás máčí Propast zajímá kam až popojdou Ví že nikdo z nás neodolá Ze dna to sálá Točí se vír Někdo se chystá být Jsou dny kdy té rány neubývá Jsou dny kdy se rána nehojí Jsou dny kdy je rána nakažlivá Propast otevírá náruč svojí Jsou dny kdy se zdá, že je to studna Která vodou tváře ochladí Jsou dny kdy je krásné být až u dna A už se od něj nikdy neodrazit Jsou dny kdy i propast někam padá Kdy se všechno v dobré obrací Jsou dny kdy se štěstí v dlouhých řadách Vznáší nad hlavou jak na oblacích Příběh který nikde nezačíná Jen to někde v hloubce zachrastí Propast může být i pohostinná Jen to vykládejte propasti Jen to vykládejte propasti Jen to vykládejte propasti