Mám kufr plnej přebytečnejch krámů, A mapu zabalenou do plátna. Můj vlak však jede na vopačnou stranu, A moje jízdenka je dávno neplatná. Někde ve vzpomínkách stojí dům, Ještě vidím, jak se kouří z komína. V tom domě pro mě prostřený stůl, Tam já a moje rodina. Moje minulost se na mě šklebí, A srdce bolí, když si vzpomenu. Že stromy, který měly dorůst k nebi, Teď leží vyvrácený z kořenů. Jsem černej pasažér, Nemám cíl ani směr. Vezu se načerno životem a nevím. Jsem černej pasažér, Nemám cíl ani směr. Vezu se odnikud nikam a nevím, kde skončím. Mám to všechno na barevný fotce, Někdy z minulýho století. Tu jedinou a pocit bezdomovce Si sebou nesu stále v paměti. Jsem černej pasažér, Nemám cíl ani směr. Vezu se načerno životem a nevím. Jsem černej pasažér, Nemám cíl ani směr. Vezu se odnikud nikam a nevím, kde skončím. Na, na, naj, naj...