Takovej to bejval nenápadnej pán Žil na konci ulice úplně sám V tom malým domku obehnaným vysokým plotem Ale vždycky velmi zdvořilej a laskavej k dětem Potkávali jsme se denně v samoobsluze Mluvil vždycky potichu a nikdy ne dlouze Jednou mi vyprávěl, že někde na severu Má kdesi v ústavu nemocnou dceru Jednou jsem zaslechla sousedovic kluky (Takovej to bejval spořádanej pán) Že se v noci z jeho sklepa linou divný zvuky (Žil na konci ulice úplně sám) Prej jako když nějaký poraněný zvíře vyje (V tom osamělým domku se divný věci děly) To víte děti, ty jejich fantazie. (A vy jste nic nevěděli, neviděli!)