Oči měla po mámě
A dobrý srdce po svym tátovi
Kdysi bývala terčem závisti
Že byla, čím chtěli ostatní být
Pak táta odešel za štěstím
A ona propadla hořkosti
Máma jí dávala za vinu tu ztrátu
Že kvůli ní se už nevrátí zpět
A tak ji začala nesnášet
Nejsi sám, kdo nemá zastání
A tak nás touha po uznání
Žene dál, až to jednou nezvládnem
Pak touha v docenění překlopí se v nezájem
Tíhou let prý zapomenete
Vnímat svět očima dítěte
Údajně je to úkol až tý další dekády
A chyba minulý, co nechala to za zády
Kluka, co měl svůj vlastní svět
Vychovali v kouři z cigaret
Ve škole se mu vždycky smáli
Tak se stalo, co se muselo stát
Už to nesnesl dál
Nikdo ho vůbec nechápal
A když nenašel podporu u táty
Tak odešel a už se nevrátil
Nejsi sám, kdo nemá zastání
A tak nás touha po uznání
Žene dál, až to jednou nezvládnem
Pak touha v docenění překlopí se v nezájem
Tíhou let prý zapomenete
Vnímat svět očima dítěte
Údajně je to úkol až tý další dekády
A chyba minulý, co nechala to za zády
Ten zas měl jinej cíl
Než mu táta vytyčil
Měl zkrátka svý vlastní plány
Chtěl prostě jen skládat a psát
Tak se pak ve tvářích
Rodičů ztratil smích
Že místo slušnýho pracanta
Vychovali takovýho parchanta
Nejsi sám, kdo nemá zastání
A tak nás touha po uznání
Žene dál, až to jednou nezvládnem
Pak touha v docenění překlopí se v nezájem
Tíhou let prý zapomenete
Vnímat svět očima dítěte
Údajně je to úkol až tý další dekády
A chyba minulý, co nechala to za zády
Vyrostli jsme na lžích, neřešíme, co bude dál
Generace flákačů rostoucí pro kriminál
Zklamání rodičů, co chtěli pro nás něco víc
A těch, co věří, že štěstí je na stránkách učebnic