Byl jeden chytrák, ten jednoho rána Zjistil, že mu to nemyslí A že je hloupej jak noha od piána A cokoli řekne jsou nesmysly Byl hloupej tak, že mohl brousit Sklad bruslí svojí tupostí Byl mimo jako ustřižený vousy Uprostřed prázdný místnosti Ten chytrák tušil, že je hloupej Jen jedno bylo mu jasný že ještě nikdy, vážně nikdy že nikdy nebyl tak šťastný Tak vstal a prošláp troje sáňky A prásknul gumou od trenýrek A kráčel vedle polobotek A krájel chleba tím ustřiženým knírem z druhý sloky Pak koupil důl na marmeládu A spával s vycpaným jelenem Sám sebe tlouk jak bubeníček A na všechno říkal: hele, ne. Hele, ne, hele. ne, fakt ne...