Už tolik potoků slyšel jsem téct Co nikam nevedou Jsme děti vzdálených velikých hvězd Přitom tak malí Autoři rozmáchlých hlasitých gest Po kterých davy jdou, křičí Stojíme na místě, kde z prachu jsme vstali To nás ničí... Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál stejní Ne jinačí... Už tolik příkopů vyrostlo z cest Co ješte slepé jsou Po kterých tolikrát mohli jsme jít A přitom to vzdali Autoři obrovských moderních měst Ve kterých lidé spí, mlčí Stojíme na stejném místě, kde včera jsme stáli To nás zničí... Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál chudší Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál chudší Ne bohatší... Už tolik růží viděl jsem kvést Co vůbec nevoní Jsme spleteni z paprsků sluncí a vět Které nás spálí Vlastníme mapy všech ztracených měst Kde ještě stopy jsou, možná vlčí Šeptáme modlidby jak děti, které tu žadoní Slovy co mlčí... Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál stejní Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál stejní Jsme čím dál stejní Z Měsíce známe už i prach Z toho, kam teď se otáčí Ale to nestačí Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí