Docent Sentiment a hrabě Cynik A Já jsem jak oblázek na dně vodopádu Co nemůže říct: no tak já jdu jinam Voda ho pořád, pořád omílá A mít vůli, dávno bych tu nebyla Ten kámen nemůže jít do penze čeká ho třeba jiná dimenze A jestli slza úsměv smočí Ve vodě se jen pootočí A nastaví svou hrubší stranu Mít tu moc, tak tu nezůstanu Můj smutek není žádnej víájpí Můj průšvih není žádná celebrita Jsou to dva starý pacholci A rudej koberec je zrovna neuvítá Na na na... A moje pochybnosti v uválenejch šatech Postávaj tiše, kouřej v oprejskanejch vratech Když už je ponor vážně přes čáru Můžu si vylepšovat profil v bulváru Na věky říkat jenom to co se sluší A skončit jak balvan s obroušenou duší A jestli slza úsměv smočí Ve vodě se jen pootočí A nastaví svou hrubší stranu Mít tu moc, tak tu nezůstanu Na na na... Na věky říkat jenom to co se sluší A skončit jak balvan s obroušenou duší A jestli slza úsměv smočí Ve vodě se jen pootočí A nastaví svou hrubší stranu Mít tu moc, tak tu nezůstanu