Tak držim pěsti, kluci jedou na Manu,
Přeju jim štěstí, ať se v pořádku vrátí,
Já radši jezdim, tam kam si zamanu,
Než veme mě čert a peklo mě schvátí.
Přikreju mozek, helmu si dám na hlavu,
Jasně, že nechci skončit, jako flek mastnej,
Dík týhle droze, když letim na Sázavu
A připadám si jak Franta Šťastnej.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Zas držim palce, kluci jsou na Dakaru,
Zdá se, že bloudí a ztrácej se v dálce,
Já doma ležim, hraju na kytaru,
Ale pak se zvednu z toho svýho kavalce.
Přikreju mozek, přede mnou jen silnice,
Jasně, že nechci skončit, jako flek mastnej,
Tak na to myslim, když letim na Kytlice
A připadám si jak Franta Šťastnej.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Na začátku všeho byl patrně táta,
Když předělal fichtla, abych ho zvlád
A já jsem tak rád tahal za plyn, že musel mi tam dát rychlopal.
Dětský sny, velikej výlet, na konec světa, snad ještě dál,
Bylo mi to jasný od první chvíle, od první chvíle jsem to miloval!
Já mám rád, když se krajina střídá a k tomu se přidá na duši klid,
Pozdravim všechny ostatní jezdce, život jde lehce a tak to má být!
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Abych si nased, už na mě volá,
Abych si nased, už na mě volá,