Na nebe je pozdě Na peklo snad brzy Po stěnách čmárám že mě to mrzí Prý už jsem v cíli Přitom chci na start zpátky Ze všedních dnů přes noc Udělat pátky A být zase cestou Po které stoupáš výš Tou nejhezčí básní Když nad všechny verše čníš A víš že kousky z nás jsou jak střepy Do očí trosky krás řvou že světy Zas se protčí Na život příliš A na smrt málo Když nezbývá nic O co dál by se hrálo Sotva udělám krok Ačkoliv chci běžet tryskem A místo podkovy štěstí Slzy s tekutým pískem Být zase přístav Když v bouřích hledáš skrýš Tou nejhezčí básní Když nad všechny verše čníš A víš že kousky z nás jsou jak střepy Do očí trosky krás řvou že světy že kousky z nás jsou jak střepy Do očí trosky krás řvou že světy Zas se protočí