(Okay, yeah)
Hraje jen kytara, řekni mi, jestli bude to dost
Abych na chvíli udržel tvou pozornost
Začal jsem psát, protože nevím
Co jinýho dělat, snad můžu aspoň pár vět předat
(Takže)
Stojím ve zkušebně, dva roky se živím slovem
Přitom chybí slova, když píšu o vzorech
Je tu málo nebo moc, lepší den, a nebo noc
Neumím si vybrat, blíží se půlnoc
Na nebi svítí hvězda, která včera byla dole
Podle jiných už byl čas prý udělat tu svoje
Já jebu ty zákony a stejně to mi nějak nejde přijmout
Chtěl bych ji z oblohy aspoň na chvíli vyjmout
Dělily nás dvě generace, který žily jinak
Tvoje doba byla, jak jsi říkal, divně prima
Pro jednu větu přišels o práci i jméno
Když pravda nebyla ti jedno
Říkals mi příběhy, chci vědět, co bylo dál
Jenže ticho a já příteli teď zůstal tu sám
Chci slyšet víc, čekej mě nahoře dál
Už teď se těším, až se zase jednou zaposlouchám
Kdo čeká další sloku, asi Vás teď zklamu
Tohle je konec, pro teď to zavřu
Poslechni dopis, co jsem vydal loni v květnu
Nic novýho, už teď stejně neřeknu