Máme promočený svetry A v dešti tiše proklínáme Neonový světla od Elektry. Sucho, teplo, tváře spící, Za dveřmi co na petlici, Zavřený jsou, nikam nemohou. Trápí nás popraskané chodníky, Co šplouchaj nám pod kotníky, Příběhy Ostravských půlnocí. A z Karolíny žabí výkřik A zatrest černý puntíky Na vroubku všech padlých bez moci. A ty, Se ztrácíš a bloudíš A tmu s šerem soudíš A tvou, půlnoční Ostravou. Voukol když brázdíš, Nic nemáš, vše sázíš A nejde zapomenout. Máme povolený šráky, Pro případ nouze zachycený Kancelářskou sponou za padáky. Bojíme se z nouze cnosti, Volných pádů opilosti, Démonů, když na panák tě zvou. A čas nám rychle utíká, Jak z Černé louky muzika, Barevné ty dny bez vědomí. A každá další putika S plakáty Jardy Švejdíka Je jediné to co nás nezlomí. A ty, Se ztrácíš a bloudíš A tmu s šerem soudíš Už jdou, s černých Přívozů Zubatá s kosou A snídáš stud s rosou A snažíš se snažíš. Bloudíš a ztrácíš A tmu s šerem soudíš a tvou Půlnoční Ostravou Voukol, když brázdíš Nic nemáš, vše sázíš A nejde zapomenout.