Špína je velmi relativní pojem Někdo je čistej, i když páchne třeba hnojem Někomu nepomůžou mejdla ani louhy Kam sáhne, všude dělá černý šmouhy Čistej i špinavej se potkáváme denně Čistej i špinavej si denně ruku podá Bojím se špíny, proto žiju v karanténě Ač spousta pochybností ve mně hlodá Bojím se nákazy, či nechci kazit druhý Jsem ještě čistej, nebo už mám v duši skládku? Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy Nejspíš to vezmu pěkně od začátku Člověk se narodí, je voňavej a čistej Plínky se vyvaří a zbytek spraví olej Proto je malej člověk sám sebou tak jistej A velcí, ti si na něj nedovolej' Jen trošku vyroste, tak překvapeně zjistí Že na tom nejhůř budou právě lidé čistí Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje A špína v duši, ta se hravě skreje A proto začíná žít podle těchto zásad Pochopí, kdy je třeba truchlit, a kdy jásat A čistou pravdu denně krmí hrstí mouru Aby se lépe vešla do žentouru Čistej i špinavej se koupáme a mejem Ve vanách zbyde po všech stejně kalná voda Ty sračky překryjeme drahým intimsprayem A každej každýmu zas ruku podá A každej každýmu zas ruku podá