Padaly hvězdy a jedna z nich slítla, Mé milé přímo do klína, Jak byla žhavá, tak sukně jí chytla A od sukně celá roklina. Má milá křičí:,,Pomoz mi přece, Nestůj tu jako z kamene." Tak jsem ji rychle odtáhl k řece, Z dosahu toho plamene. Padaly hvězdy a jedna z nich slítla, Mé milé přímo do klína, Jak byla žhavá, tak sukně jí chytla A od sukně celá roklina. Jenže ta hvězda tu moji milou, Rozpálila jak kamínka, Zuby i nehty mi pustila žilou A já drtil její ramínka. Padaly hvězdy a jedna z nich slítla, Mé milé přímo do klína, Jak byla žhavá, tak sukně jí chytla A od sukně celá roklina. Pod hlavou nebe a nad hlavou země, V obrovským požáru škvařím se, Jsem totiž v ní jako ona je ve mně, Jako dvě kapky steklé na římse. Padaly hvězdy a jedna z nich slítla, Mé milé přímo do klína, Jak byla žhavá, tak sukně jí chytla A od sukně celá roklina. Teď už jen v očích jak tečka za snem, Skomírá malý plamínek, Běžíme k hvězdě a oba žasnem, Je to jen chladnoucí kamínek.