Tak nějak blízcí a vzdálení byli jsme si.
A teď už není čas na moje "kde jsi".
Už je to ztracený.
Jediná možnost, co zbývá, je před tvými dveřmi
Klečet a prosit, říkat: věř mi.
A celý ztrápený.
A proto zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těchhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.
Zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těchhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.
Asi jsme ztratili oba odvahu v duši.
Jako by každý z nás nějak potajnu tušil,
že si nejsme souzení.
Zlu stačí, aby hodní lidé měli ruce v klíně.
A ty jsi k tomu ještě přistoupila líně.
A tak je to pohřbený.
Zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těchhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.
Zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těchhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.
Milovat nepřestanu, i když je to víc jak deset let.
A každý ráno, když vstanu, zakážu si vrátit se zpět.
A proto zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těchhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.
Milovat nepřestanu, i když je to víc jak deset let.
A každý ráno, když vstanu, zakážu si vrátit se zpět.
Proto zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těchhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.