Dvě tečky na nebi pod nimi hustý hvozd Skrz který Ohře protéká Dvojice sokolů vtělená vznešenost Svou kořist odnesou do rukou člověka Kdopak je vypustil kdo čeká na ně tam Kde další dravci hřadují Muž který neříká že sokolů je pán Jim všechny nemoci a rány vyhojí Kdysi to býval bojovný rytíř Boží meč tvrdý a bez soucitu Jako inkvizitor vrátil se z cest a ztratil smysl žití Ztratil řeč ztratil domov kdy už přebolí to Raději zapomněl kde stával jeho hrad To pevné hnízdo nad klidným údolím Své krásné ženě tam často říkal rád Má paní spolu zvládnem cokoli Až jednou nakázal na plášť mi našij kříž Neslyšel prosby neviděl slzí proud Zavolal král zavolal bůh však pochopíš Já proti pohanům teď musím vytáhnout Kdysi to býval bojovný rytíř Boží meč tvrdý a bez soucitu Jako inkvizitor vrátil se z cest a ztratil smysl žití Ztratil řeč ztratil domov kdy už přebolí to ♪ Horko jak v pekle je na pláních tureckých Za pár let chlad a vlhko v pruských bažinách V boji byl démon v lásce asketický mnich U ohně seděl a vzpomínal Jenomže nevěděl že nezbylo mu nic Že nájezd lotrů požár křik a všude krev Lákavá kořist v těch časech nejistých To je hrad bez pána a kráska v jeho zdech Kdysi to býval bojovný rytíř Boží meč tvrdý a bez soucitu Jako inkvizitor vrátil se z cest a ztratil smysl žití Ztratil řeč ztratil domov kdy už přebolí to Na břehu řeky stál a chtěl to skončit snad Zarostlý otrhaný s prázdným pohledem Když s křídlem poraněným mu sokol k nohám pad Důvod proč prožít ještě aspoň jeden den