Vy víte, že jsem neroztrhal moc podrážek cestou do kostela a kalhoty nemám na kolenou moc prošoupané od klečení
Ale na jedno jsem vždycky věřil.
že nás pánbůh udělal všecky stejně
Jeden je bílý a druhý černý,
Jeden je krásný jako vy a já,
Anebo poďobaný od neštovic.
Ale všem je nám zima když venku mrzne.
A všichni se potíme když praží slunce.
A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili.
A všechny nás nakonec odvezou.
No i kdyby, všichni jsem smrtelní
I nesmrtelní
Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka.
Protohle každý,
Ať jeho táta byl prezident anebo dráteník
Musí mít stejnou příležitost žít plný život.
Nikdo si nikdy nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího než ten druhý.
Možná že toho má víc v makovici, možná že nosí lepší košili,
Ale tohle všechno ho jenom zavazuje
Aby toho udělal tím víc
Pro ty s menšímy bicepsy a s horší košilý.
Mít rád lidi to je to celé tajemství
Jenže tomuhle můžou věřit jenom ti lidi,
Kteří mají rádi lidi
Mít rád lidi a milovat lidi to je to celé tajemství a jediný recept na štěstí
To platí pro všechny
Někdy si myslím že jsme udělali velkou chybu, když jsme nechali o svobodě mluvit jenom básníky a táborové řečníky.
Básníci nedefinují věci moc přesně.
A už vůbec nedefinují věci jasně táborový řečníci.
O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele.
A měli jsme je učit, že svoboda není jenom
že to není jenom to básnické volání po křídlech.
Měli jsme je učit jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií
Nevíte opravdu, jaká je to veliká věc,
Když smíte psát a říkat a učit,
čemu sám věříte.
S lidma je těžko
Dovedou si věci vážit plně jenom když je na chvilku ztratí
To platí o svobodě, zrovna tak, jako o všem ostatním.
Mít rád lidi a milovat lidi to je to celé tajemství a jediný recept na štěstí.