Přes řeky a hory nekonečný spory
A všechny ty hádky a falešný vzory
Kdy ve dne je ticho a noci se bouří
Kdy hledám ten únik za velikou louží
Všichni ti supi, co kolem mě krouží
V rukou ten dynamit pomalu pode mnou hoří
A všechny ty slova, který tak bolí
A všechny ty vzpomínky člověk pak loví
A všechno to hezký zůstane mrtvý
A trvá to roky, než se ti ty rány zhojí
A nechte mě křičet, když všude je klid
A nechte mě brečet, bude mi líp
A když bude třeba, tak musíme jít
Střemhlav do míst, kam nebude nikdo chtít
A snažím se přesvědčit, že to má cenu
A že budu věrnej tátovu genu
A něco tu zanechám pro moji dceru
A mýho syna, a budoucí ženu
Chci tě mít vedle sebe tady napořád
Všechno to vrátit zpátky
Kolikrát jsme si měli tiše blahopřát
Že jsme to dávno zvládli
Chci tě mít napořád
Vedle sebe už teď napořád
Kolikrát jsme si měli tiše blahopřát
Že jsme to dávno zvládli
Přes města a vesnice, hlava je věznice
A temný myšlenky v lese jak střelnice
Na padesát západů zavřená petlice
Lidi pak bodaj do tebe jak tupá jehlice
Do nebe světlice, když bloudíme tmou
Život je konstantně zmatenou hrou
A všechny ty stíny, co za tebou jdou
Tě v životě nenechaj povydechnout
A vše co mám uvnitř furt hoří jak voheň
Pak přijde potopa, hodí tvý iluze na zem
Všechny ty obavy, který mě děsí
A chtějí mě připravit vo moje štěstí
A člověk si klestí trnitou cestu
Svlečenej do naha, kdy celej se třesu
A sám sebe naleznu v časovým presu
A ty mi pak utíkáš vstříc velkýmu městu
Chci tě mít vedle sebe tady napořád
Všechno to vrátit zpátky
Kolikrát jsme si měli tiše blahopřát
Že jsme to dávno zvládli
Chci tě mít napořád
Vedle sebe už teď napořád
Kolikrát jsme si měli tiše blahopřát
Že jsme to dávno zvládli